Dvaačtyřicetiletý veterán to dokázal. Proti Floridě vstřelil dvě branky do sítě Tomáše Vokouna a díky tomu se stal 13. hráčem v historii NHL, který dokázal nasbírat 1500 bodů.
"Je pěkné, že to přišlo při takové důležité výhře," řekl Recchi po utkání. "Když dáte dvě branky, které jsou navíc důležité, tak je to o to krásnější."
Na konci minulé sezóny zažil Mark Recchi obrovské zklamání, když Bruins vypadli ve druhém kole play off proti Philadelphii. Přitom v sérii vedli již 3:0 na zápasy a pouze jediná výhra je dělila od postupu do finále Východní konference.
Flyers ovšem dokázali sérii otočit a stali se teprve třetím týmem v historii NHL, který něco takového dokázal. V roce 1943 se to poprvé povedlo Torontu a v roce 1975 to zvládli New York Islanders.
Už před minulou sezónou navíc rodák z Kamloops oznámil, že se chystá na svoji poslední sezónu. Letos v létě si však všechno ještě promyslel a rozhodl se pokračovat v kariéře a udělal dobře.
V letošní sezóně patří k nejlepším hráčům Bostonu a i ve svém pokročilém věku hraje výborně. Ve 20ti zápasech nasbíral již 15 bodů za čtyři góly a jedenáct asistencí, což ho řadí na třetí místo interního bodování Bruins za Nathana Hortona a Milana Lucice (oba 18 bodů).
Dvojnásobný držitel prstenu pro vítěze Stanley Cupu (v roce 1991 s Pittsburghem a 2006 s Carolinou) už není tak rychlý jako dříve, ale to vynahrazuje skvělým přehledem, chytrostí, zkušeností a ukázkovou bojovností. Podobného hráče budete v lize hledat jen těžko. Je prostě vyjímečný!
Na ledě ho poznáte poměrně snadno. Recchi má hodně zvláštní styl bruslení a je menší postavy (178 cm). Z každého gólu, který jeho tým nebo on sám vstřelí, se raduje jako by byl v National Hockey League prvním rokem a to je krásné. Sám se baví hokejem a baví i ostatní, což je to nejdůležitější.
Nejčastěji ho uvidíte v okolí brankoviště soupeře, kde je hráč s číslem 28 jako doma (zejména při přesilových hrách), protože tam může dělat svoji obvyklou práci - clonit, tečovat nebo dorážet. Většinou musí svádět souboje s o hlavu většími obránci, ale na to je za celou kariéru již zvyklý. Ví, kde má být a když je potřeba, tak tam je, což dokázal například dnes svým prvním gólem proti Panthers.
V Bostonu jsou samozřejmě rádi, že kanadská legenda působí v jejich mužstvu, protože je platná a zároveň hokejově vychová jejich budoucnost. Když působil ve Philadelphii, tak se podílel na hokejovém růstu Simona Gagneho, v Pittsburghu se staral s dalšími veterány o Sidneyho Crosbyho, Jordana Staala a chvíli se snažil pomáhat i tehdy ještě anglicky nemluvícímu Evgeni Malkinovi (jemuž tehdy u Penguins tlumočil Sergei Gonchar), v Tampě Bay spolu s Garym Robertsem dohlížel na Stevena Stamkose a nyní má v Bostonu na starost Tylera Seguina a Jordana Carona.
Budoucí jistý člen Hokejové síňě slávy sám řekl, že ho výchova mladých talentovaných hráčů nesmírně baví. Je rád, že jim může předat něco ze svého umění a že jim může pomáhat.
Malý útočník s velkým srdcem bojovníka se dnes dostal do klubu vyjímečných hráčů, kteří mají na svém kontě ještě více bodů než on. "Wreckin Ball" či také "Recchin Ball", jak se mu přezdívá, si zaslouží velké uznání za to, co během své kariéry dokázal. My, fanoušci hokeje, můžeme jen doufat, že Recchi po této sezóně ještě neodejde do hokejového důchodu, protože by liga ztratila další nenahraditelnou ikonu.
