Mistrovství světa je obrovská akce pořádaná jednou do roka, všechny týmy se na ni připravují jako na vrchol sezony. Shání nové posily z vypadnuvších celků NHL a pilují taktiku a sehranost. Zatím má většina týmů tři odehrané zápasy a nadále bude mistrovství světa soutěží o jednom zápase, o tom čtvrtfinálovém. Ten rozhodne o úspěchu či neúspěchu celé mise. Vítězové tohoto zápasu budou hrát o medaile a na 75 % nějakou získají, zbylí spadnou do průměru. Proto je v základní skupině důležité uhrát tolik bodů abychom si mohli soupeře vybrat a ulehčit si situace, jistými postupujícími budou s největší pravděpodobností Švédsko, Rusko, Česká republika a někdo další.

1. Bruslení

Hokej je považován za nejrychlejší kolektivní sport na světě. Ano, v šedesáti minutách se černá guma přesouvá z jednoho konce kluziště na druhé každou chvíli. K tomu je ale důležitý pohyb a bruslení, které českému celku chybí. Všichni tři severští soupeři předvedli aktivní a rychlý hokej, Dánové a Norové byli hodně aktivní, zatímco Švédové se nad ledem vznášeli a v porovnání s českým týmem to vypadalo jako souboj Šinkanzenu s místní jednokolejkou, pomalé a rozklepané. Češi se po ledě kloužou a aktivně nepřistupují k protihráčům a pak se soupeř dostává do přečíslení.

„V tomhle bychom se měli přiučit od Švédů, jejich pohyb v útoku nám dělal velké problémy,“ tvrdí Aleš Hemský.

2. Propast a nekomunikace mezi obranou a útokem

Obrana vypadá stejně jako na začátku přípravy, zde se očekával příjezd několika obránců z NHL, kteří by do utkání přidali překvapivou přihrávku, razantní střelu a pomohli útočníkům rozjíždět akce. Současná šestice se více soustředí na obranu a zapomíná na podporu útoku, proto se často stává, že proti defenzivním šikům Norů nebo Dánu útočí jen tři hráči a až je situace pod kontrolou na modré čáře se objeví další dva přírůstky. S výjimkou Jakuba Nakládala a Ondřeje Němce se zbylí obránci bojí vystřelit nebo dát překvapivou přihrávku na lépe postaveného hráče a raději volí přihrávku do kola, s níž nemá soupeř problém.

„Musíme si sednout i s našimi obránci a vysvětlit si to. Když chceme puk, tak si pro něj musíme chodit a trošku to rozjezdit. Je potřeba být v pohybu, nesmíme tam stát,“ hledá důvody David Krejčí.

3. Tvrdá hra a hity

Tvrdá hra je známa především zámoří, kde se každý hráč dohrává hitem nebo srážkou na mantinel. V Evropě tato ingredience chybí, a přitom je s ní spojeno mnoho užitečného. Naražením hráče si u něj sjednáte respekt, "ne tebe opravdu nenechám volně dýchat a dělat si co chceš", tvrdým nárazem mu uberete dostatek sil, které už nevyužije v zakládání útoku. To samé platí na obou koncích kluziště, v útoku i po ztrátě puku musí čeští hokejisté dorážet na zakládání protiútoku, znepříjemnit jim situaci a vynutit si chyby. Tento tvrdý styl svědčí hokejistům NHL, proto se do něj pouští Plekanec, Michálek nebo Frolík, v neposlední řadě se k nim přidává i nejmenší hráč českého národního týmu Jakub Petružálek.

4. Hodně kombinací, málo střel

Česká reprezentace již několik let trpí komplexem, kdy se vše snaží uhrát v rozích kluziště. Cirkulace a uvolnění se fungovalo před deseti lety, nyní to moc nepomáhá. Všichni hráči se snaží hrát podle zajetého mustru a snaží se dávat góly do prázdné branky a zjednodušit si práci se střelou. Bohužel je tomu naopak, přílišné množství přihrávek vede ke ztrátě puku, bez jediné vyslané střely. A bez střel se branky prostě nepodaří vstřelit. Vítězné týmy jako Kanada, Švédsko nebo Finsko hrají přímočaře, sjíždí si mezi kruhy a nečekají v rohu, z mezikruží padají nejsnadnější branky stejně jako střela od obránců s následnou tečí před brankářem.

5. Pasivní systém hry a podcenění soupeřů

Češi jsou spíše pasivní a čekají až co předvede soupeř, tedy klasický systém průměrných týmů, jakými jsou Německo, Lotyšsko. Vyčkávat a těžit z jeho chyb se v tak rychlém sportu nevyplácí, hrát aktivně a připravit si soupeře do takové pozice, v níž je jeho obrana rozhozené je snadnější než čekat na break a z něj se vydat dva na jednoho. Aktivní hra sebou přivádí i zoufalost bránících hráčů a frustraci, že hrají bez puku a tak se dopouští faulů. V přesilové hře se z tlaku dá vytěžit branka a psychická výhoda. Druhým faktorem je i podcenění soupeřů, pryč jsou doby, kdy se Norsku, Dánsku, Německu nasázelo 8 branek a s veselou náladou se odjíždělo. Slabší soupeři mezi tím angažovali profesionály z vyspělejších zemí naučili se taktice a nyní hrají na úrovni gigantů jakými jsou Rusko nebo USA, s rozdílem, že zde nemají tolik talentů, kteří by vymysleli nečekanou přihrávku, ale i tyto chvíle přijdou.

6. Chybí lídr v kabině

Kapitánem je Tomáš Plekanec a asisteny mu dělají Petr Nedvěd a Jiří Novotný. Bohužel na ledě to kromě písmenka na dresu není znát, natož v kabině, kde by si hráči měli vše co se odehrálo vyříkat. Jednoznačně v týmu chybí obětavec a hecující aspekt Tomáše Rolinka a zábava v podání Jaromíra Jágra. Tým bez nich nehraje v pohodě, ale spíše se v křeči snaží něco vymyslet. Tým si ale svého lídra musí vytvořit sám, hraje zde spousta zkušených hráčů, kteří tuto atmosféru mohou vytvořit, zatím se tak neděje a tým si tuto ostýchavost přenáší i na led.

7. Zkušenější tým

Souvisí s předchozím bodem, kde jsme mluvili o lídrech a vedoucích hráčů týmu. Nejstarší hráč Petr Nedvěd prožil ve své kariéře mnoho, ale letos reprezentuje poprvé Českou republiku a z jeho strany se nedostává takové jistoty. V útoku má zkušeností na rozdávání celá legie z NHL, přeci jen 82 zápasů plus následné souboje v play off je mnohem větší sousto než 50 utkání v extralize nebo jiných evropských soutěžích. Ani Petr Tenkrát, Petr Průcha nebo Jiří Novotný toho ve své kariéře zažili mnoho a mohli by tyto zkušenosti přenášet na mladší hráče. Obrana se kromě Jakuba Nakládala skládá z vyhraných hráčů, kteří toho na mezinárodním poli odehráli dostatek. Bohužel zde funguje paradox, že mladý a dravý Nakládal si dovolí více než zbytek obránců.

8. Podpora fanoušků a atmosféra na stadionu

Důležitým aspektem je i podpora fanoušků na zápase. Do Stockholmu se kromě zápasů domácích Švédů dostává minimum fandů. Globe Arena má kapacitu 14 200 míst, bohužel na většinu zápasů se sejde 2000 fanoušků a ochozy zejí prázdnotou. Většina hráčů je zvyklá hrát před zaplněnou halou, a tak jim tato atmosféra může připadat jako trénink. Ne nadarmo se říká, že fanoušci jsou šestým, respektive sedmým hráčem na ledě.

Robert Záruba: "Tak a pořadatelé vykouzlili číslo 3383 diváků a diváci bučí. My se ale můžeme jenom smát, protože tolik lidí tu zcela určitě není. Možná počítali i nákupní centrum vedle haly jinak nevím."

9. Vysoká očekávání

Po dvou vydařených Šampionátech se i leto očekává zisk medaile. Možná trochu předčasně, v roce 2010 tým spoléhal na bojovnost všech hráčů a především duo Rolinek a Jágr fungovalo jako praví vůdci týmu. Rolinek svou obětavostí zlikvidoval spoustu střel a následně byl odhodlán vstřelit branky v oslabení. Jaromír Jágr na sebe v útočném pásmu natáhl dva protihráče a na zbylé čtyři čechy zbývalo si najít místo, kam jim "68" nahraje. Rok 2011 přidal několik velkých hvězd jako Patrik Eliáš nebo Martin Havlát a síla týmu se rozprostřela na více formací. Nyní tu máme hvězdy z NHL ale chybí tomu patřičné sebevědomí. Navíc se v přípravě prohrálo v osmi zápasech pouze jednou a to proti Finům, a tak se Češi bez obav vydali na MS, kde je situace úplně jiná.

10. Obětavost hráčů

Všechno se vším souvisí: pohyb, střely, herní pohoda, lídři týmu a obětavost. To vše týmu chybí, jakmile se dostaví jedna z těchto věcí ostatní se k nim přidají. Na minulých šampionátech padali Tomáš Rolinek a Petr Koukal do střel, následně se zvedli a v oslabení byli schopni ještě vykouzlit branku, nyní se tým zamkne u branky Kováře nebo Štěpánka a nehne se od ní, aby aktivně napadali útočníky. Obětavost a zaskakování za vzniklé mezery zatím českým hráčům chybí, ale pokud se do hry přidá pohyb, začne padat více střel a tím se zvýší i šance na gól. Čím více branek, tím větší uvolněnost a méně starostí o konečný výsledek. Jak ale do tohoto začarovaného kruhu vstoupit.