"Dvojku draftu si nepamatuje nikdo." Přesně takto zněla slova Alexandra Daiglea, který se svěřoval médiím o tom, jak je šťastný, že byl právě vybrán jako celková jednička. Onou dvojkou se stal jistý Chris Pronger, dnes člen Síně slávy. Naopak Daigle se moc výrazným písmem do historie nezapsal. Jak by probíhal výběr mladíků v roce 1993, kdyby manažeři měli k dispozici křišťálovou kouli?


1. Ottawa Senators

Volba klubu: Alexandre Daigle
Dnes by klub zvolil: Chris Pronger

Kdyby Senators ukázali na tohoto obrovitého Kanaďana, získali by jednoho z nejlepších obránců své doby. Jeho drtivé hity naháněly hrůzu protivníkům večer co večer. Když byl na ledě, patřil mezi nejdominantnější hráče. Vítěz Stanley Cupu, Hart Trophy, Norris Trophy a dvou zlatých olympijských medailí, nosil kapitánské céčko ve třech týmech. Kariéru byl nucen ukončit o něco dříve, než si přál, kvůli přetrvávajícím potížím po otřesu mozku. Během osmnácti ročníků nasbíral 698 bodů, což je více než dvojnásobek toho, co zaznamenal Alexandre Daigle, který však hrál na postu útočníka!

2. Hartford Whalers

Volba klubu: Chris Pronger
Dnes by klub zvolil: Paul Kariya

Pokud by Pronger už nebyl k dispozici, volbou Kariyi by Whalers určitě neprohloupili. Nejproduktivnější útočník draftu ‘93 vytvořil později v Anaheimu dynamickou dvojici s Finským bleskem Teemu Selännem a od poloviny devadesátých let patřil k nejtvořivějším forvardům světa. I přes nespočet otřesů mozku, které mu výrazně negativně ovlivnily kvalitu kariéry, dokázal během patnácti sezon posbírat slušných 989 bodů za stejný počet zápasů. V listopadu 2017 byl zaslouženě uveden do Hokejové síně slávy. Těžko si představit pro Kariyu jiného parťáka, než byl Selänne, ale kdyby nehrál v Anaheimu, třeba by se mu vyhnulo tolik zranění. A představa zdravého Paula Kariyi v nejlepších letech po boku Jeffa O’Neilla, Rona Francise, nebo Roda Brind’Amoura není úplně špatná.

3. Tampa Bay Lightning

Volba klubu: Chris Gratton
Dnes by klub zvolil: Kimmo Timmonen

Trojku draftu udělala Tampa z útočníka Chrise Grattona, který určitě nezklamal, ale rozhodně neměl tak velký vliv na hru svého týmu. Timonen, tažený až z neuvěřitelného 250. místa, byl platným obráncem na obou koncích kluziště. Kariéru rozdělil tento produktivní zadák mezi Predators, kde v posledním roce měl na dresu kapitánské céčko, a Flyers. Stanley Cup vybojoval na sklonku kariéry v červeném dresu s indiánem ve znaku. Jak by tehdy vypadala obranná hra Tampy, kdyby měli Pavel Kubina s Danem Boylem v obraně za kolegu tohoto finského sympaťáka?

4. Mighty Ducks of Anaheim

Volba klubu: Paul Karyia
Dnes by klub zvolil: Pavol Demitra

Výběr Kariyi byla výhra sama o sobě. Co kdyby ale už nebyl k mání? Pavol Demitra by byl logická volba. Stal se jedním z nejlepších slovenských hokejistů všech dob. V týmech, kde hrál, zastával většinou klíčovou roli. V NHL nastřílel 304 branek a posbíral 768 kanadských bodů. Nejužitečnější hráč Olympijského turnaje ve Vancouveru 2010 zahynul při leteckém neštěstí o rok později.

5. Florida Panthers

Volba klubu: Rob Niedermayer
Dnes by klub zvolil: Miroslav Šatan

Výběr Edmontonu až z pátého kola si začal vydobývat uznání ve druhé polovině devatesátých let a na přelomu tisíciletí v černém trikotu Šavlí. Stejně jako jeho krajan Demitra patří k nejvýraznějším slovenským hokejovým osobnostem. Stanley Cup pozvedl nad hlavu s tučňákem na hrudi. Rob Niedermayer nikdy nedosáhl kvalit slavnějšího bratra. Stal se spolehlivým útočníkem, avšak od pětky draftu se čekalo více. Hokejový grál vybojoval po boku bratra Scotta při společném působení v Anaheimu. Kdoví, jak by se vyvíjela kariéra slovenského patriota, kdyby po něm opravdu sáhli Panteři. Umíte si představit souhru evropského útoku Bure - Jokinen - Šatan?

Autor: Tomáš Lošťák