Český brankář Karel Vejmelka ještě na jaře hájil barvy Komety Brno a nyní už se napevno usazuje v sestavě zámořské Arizony. Sám se šancí v prvním týmu od začátku sezony nepočítal, o to větší bylo překvapení, když se mezi třemi tyčemi objevil už ve druhém utkání ročníku proti Buffalu. O několik dní později se představil i v domácí premiéře proti St. Louis, když po šesti inkasovaných brankách střídal parťáka Huttona. Jak start sezony vnímá? Jaký má vztah s Huttonem? A koho vždy obdivoval? Vyzpovídali jsme rodáka z Třebíče v exkluzivním rozhovoru*.

Karel Vejmelka. V pořadí 22. český brankář, který nastoupil mezi třemi tyčemi v NHL. Jak se to poslouchá?

Příjemně. Je to pro mě až nepředstavitelné. Jsem samozřejmě rád, i když nemám moc času ty pocity vstřebávat, protože se vše odehrává tak rychle. Ale je to pro mě splněný sen.

Možná i zvlášť s přihlédnutím k tomu, že se spíše očekával váš start v AHL a nyní se, zatím velmi zdárně, perete o místo jedničky v prvním týmu.

Bylo to pro mě překvapení. Když jsem v létě podepsal smlouvu, předpokládal jsem, že budu startovat na farmě a čekat na šanci. Měl jsem ale štěstí a dostal jsem příležitost v prvním týmu hned. O to více si jí teď vážím a budu se snažit si místo udržet a chytat stabilně pořád více zápasů.

Vy jste své schopnosti v posledních letech ladil v dresu Komety Brno. Jak moc se z pohledu gólmana liší hokej v české extralize a za mořem?

Díky užšímu hřišti je hra v NHL rychlejší, hraje se kolem brány a není tolik prostoru na kombinace. Hráči hrají přímočařeji a jejich hokejové myšlení je na jiné úrovni. V NHL musíte umět číst hru dopředu.

A trénink samotných schopností na ledě? Je velký rozdíl mezi tréninkem v Česku a v zámoří?

Náplň tréninků není tak rozdílná. Za mořem jsou ale rychlejší a delší.

A každodenní život? Proveďte mě svým typickým dnem v Arizoně.

Teď je to spíše kolotoč. Ráno jedu na zimák, kde máme snídani a před ranním tréninkem týmový mítink. Poté se rozcvičíme a jdeme na led. Po tréninku probíhají individuální schůzky a video rozbory s trenéry, po nichž máme několik hodin volný čas na regeneraci a večer následuje zápas.

Jak jste na tom vlastně s angličtinou? Pro mnohé hráče je právě ona tou největší překážou.

Jistá překážka to je. Ale vždy se nějakým způsobem domluvím a vyřídím si co potřebuju.

Pojďme se podívat mezi mantinely. Minulý týden jste si odbyl svou premiéru ve velké lize a nutno podotknout, že velmi vydařenou, když, můžeme do jisté míry prohlásit, že právě díky Vám vybojoval tým alespoň bod na ledě Buffala. V bráně jste působil dost jistým dojmem, i když jste musel vytáhnout několik hodně náročných zákroků. Jak jste ten zápas vnímal vy? Chytal jste opravdu s takovým klidem, nebo na Vás přeci jenom dolehla tíha okamžiku a pouze to na vás nebylo vidět?

Nějaký respekt jsem z toho zápasu samozřejmě měl. Přeci jenom jsem měl chytat v nejlepší lize světa. Sám jsem nevěděl, jak se na utkání budu adaptovat, ale po několika minutách jsem zjistil, že se to dá zvládnout a zvykl jsem si na jeho tempo. Ten zápas jsem si chtěl hlavně užít, takže jsem do něj šel s čistou hlavou.

To utkáno jsem chtěl vyhrát, což se sice nepovedlo, ale nakonec jsme prohráli až po nájezdech. Je pravda, že jsme mohli dostat více gólů a něco mě i trefilo, takže se mnou byli trenéři spokojení.

Vy jste se na chvíli podíval i do utkání proti St. Louis, když jste po šesti inkasovaných gólech střídal parťáka Huttona. Jak se do takového zápasu za špatného stavu naskakuje?

Není to nic příjemného. Člověk jde na led ztuhlý a není v optimálním rozpoložení, aby byl nachystaný na extrémní pohyb. Takže je potřeba se trochu protáhnout a rozhýbat se, abyste si nezpůsobili zranění. Také chcete týmu nějakým způsobem pomoct. Je to hlavně impuls pro tým.

Přestože jste proti St. Louis prohráli, pomyslný brankářský souboj s Huttonem jste opět vyhrál. Nezačíná už se pomalu v kabině mluvit o tom, že byste se právě vymohl stát v průběhu sezony týmovou jedničkou?

Nad tím ani nepřemýšlím. Je to nastavené tak, že on je jednička. Je zkušenější, odchytal v NHL několik stovek zápasů. Já se vždy snažím chytat co nejlépe, když dostanu šanci. Vážím si té příležitosti, že vůbec můžu chytat. Je to pro mě něco výjimečného.

Jaký máte s Huttonem vztah? Cítíte mezi sebou nějakou rivalitu?

Jsme spolu úplně v pohodě. On mě přijal jako mladšího kolegu a snaží se mi pomáhat a ukazovat nové věci. Zatím jsme mezi sebou neměli jediný problém. Je skvělý člověk. Jistá rivalita mezi námi je sice cítit, ale v pozitivním slova smyslu, protože se dokážeme navzájem podpořit.

Kterého gólmana jste vždycky obdivoval? Máte nějaký dětský idol?

Byl to vždy Henrik Lundqvist, který už bohužel nechytá.

To jste musel za jeho Rangers hrát v NHLku, ne?

Ano, nejenom za ně, ale často jsem si za Rangers dával.

Jaký vůbec máte vztah ke hrám? Vím, že hokejoví hráči mají v oblibě tituly jako Fortnite či Apex Legends.

Na Fortnite a tenhle typ her vůbec nejsem, ale když mám čas, rád si zahraju na PlayStationu FIFU nebo NHLko s kamarády. To je pro mě zábavnější a smysluplnější než hry (jako Fortnite), které mě nikdy moc nebraly.

Když jste zmínil fotbal, za jaký tým nejraději hrajete?

Nemám nejoblíbenější tým, ale většinou si dávám za ty nejsilnější. Třeba za Barcelonu, nebo z Anglie za Cheslea a Arsenal. Dost to střídám, abych měl nějakou změnu.

Vidím, že nosíte kšiltovku týmu Arizona Cardinals (NFL). Jste tedy velký sportovní fanoušek i mimo hokej?

Ano. Já mám sporty obecně rád. A je dobré, že tady v USA mají lidé rádi americký fotbal nebo golf, takže je to zase jiné než u nás a můžete se nechat vtáhnout do jiných sportů, kde se dozvíte nové věci.

Říká se, že hráči NHL moc nesledují své statistiky. Je to pravda?

Nevím jak ostatní, ale já to tak mám. Statistiky jsou spíše pro trenéry. Občas se sice na svá čísla podívám, ale rozhodně ne po každém zápasu.

* Rozhovor proběhl ještě před zápasem Coyotes proti Edmontonu