Králové z Los Angeles si nejdříve vzali na paškál vítěze Prezidentovy trofeje Vancouver a teď se snaží co nejrychleji vypořádat s dalším neméně kvalitním celkem ze St. Louis. Nezbývá moc a Kings se mohou radovat z překvapivého postupu do finále konference, protože dnešní jasnou výhrou si vydřeli vedení série 3:0 na zápasy, tudíž trojnásobný mečbol.

Kings si vybrali ten nejlepší čas zazářit. Kdy taky jindy než ve vyřazovacích bojích, kdy se láme chleba a do sázky jde celá sezóna? Tým z LA poslední dobou vypadá neporazitelně (viz jen to, že v play off ztratili jediný zápas!): vyhrávají osobní souboje, mohou se spolehnout na perfektního gólmana a konečně pro ně střílení gólů není žádnou překážkou!

Před vstupem Králů do play off nebylo žádným tajemstvím, že brankář Jonathan Quick bude muž, na kterém bude úspěch kalifornského celku ležet především. Šestadvacetiletý Američan po celou sezónu předváděl prvotřídní výkony a právě on držel naděje Los Angeles na prodloužení sezóny nad vodou. V tento čas se jeho forma vyšvihla ještě na vyšší level a z ní celý tým těží, protože s vědomím, že za zády máte někoho, kdo vás jistí, se ohraje mnohem lépe.

Jinak je tomu se zbytkem kádru. Teprve až v této části sezóny hrají to, co se od nich očekávalo před startem celého ročníku. To se týče především ofenzívy. S letní akvizicí Mika Richardse měla přijít zároveň notná dávka útočnějšího pojetí a přesných střel, ale to vše přišlo až s tradem (těsně před uzávěrkou přestupů) Jacka Johnsona do Columbusu výměnou za forwarda Jeffa Cartera. Tímto tahem generálního manažera Deana Lombardiho se v LA vytvořili dvě úderné pětky, které jinak defenzivně laděnému týmu dodaly potřebnou sílu v útoku. Díky jejich produktivitě vlastně tento článek čtete, jejich zásluhou se do play off Kings vůbec dostali.

A jsme u toho. Kings postupovali až z posledního možného místa (osmého), ale v play off řádí, jako by se jednalo o samozřejmou věc. A stěžejní důvod jsme již jednou zmínili: konečně střílí góly (v základní části byli druhým nejméně produktivním týmem). Nyní, když je svazující problém jménem"produktivita" vyřešen, tu máme nejžhavější adepty minimálně na finálovou účast. Kvalitní obrana, stoprocentní brankář a konečně neomylná ofenzíva. Se startem bojů o Stanley Cup svěřenci Darryla Suttera přidali do pohybu na ledě i mnohem větší dynamičnost.

Kings si se startem nové kapitoly uvědomují, co je ve hře a nehodlají se jen tak vzdát. To se potvrdilo i v dnešním nočním zápase, kdy se Richards nebál změřit pěstním soubojem síly s Jamiem Langenbrunnerem. To jen dokazuje s jakým odhodláním a chutí tento tým vstupuje do zápasů. Nebojí se jít do těla, před bránu, kde většinou schytají několik nepříjemných ran a bojovnost jim taky není cizí - to vše jsou jedny z nejhlavnějších aspektů, které potřebují k výhře historicky prvního Stanley Cupu.

Další poznámkou ke zmínce je skutečnost, že Richards i Carter spolu ve dresu Philadelphie Flyers roce 2010 odehráli finálovou sérii proti Chicagu Blackhawks. Co z toho plyne? Dva největší stavební pilíře Los Angeles přesně vědí, co je k takovému úspěchu potřeba. Zmiňovali jsme především tyto dva útočníky, ale góly, jež rozhodují, chodí na konto hlavně kapitánovi Dustinu Brownovi (z osmi zápasů bodová bilance 4+5) a Dustinu Pennerovi (2+4).

Králové mají před sebou ještě plno práce a těžkých zápasů. Jediné, co teď potřebují, je hrát tak, jako v dosavadním průběhu play off. Povede se tedy Richardsovi a Carterovi to, o co se snažila například i legenda Wayne Gretzky?