Le Club de Hockey Canadien je nejstarším klubem planety a jedinou stále existující organizací založenou před samotnou NHL. Na kontě má též nejvíce Stanley Cupů (24), ten poslední ale přišel před dlouhými 25 lety...

První roky po expanzi (1968-1971)

Když se od sezony 1967-68 rozšířila NHL o šest nových klubů, čelili Canadiens vedení Yvanem Cournoyerem, Jeanem Béliveuem či Bobby Rousseauem dvakrát za sebou ve finále play off St. Louis Blues. V obou případech uspěli bez ztráty kytičky. Roku 1970 sice přišla mistrovská kocovina a Habs se ani nekvalifikovali do play off, o rok později se ale vrátili na trůn ve vší parádě. Nováček v bráně Ken Dryden se stal objevem vyřazovacích bojů a za své skvělé výkony si vysloužil Conn Smythe Trophy. Po této sezoně také ukončil aktivní kariéru Jean Béliveau.

Legenda střídá legendu (1972-1979)

Po odchodu Béliveaua se k týmu připojil další muž, který byl předurčen stát se legendou- Guy LaFleur. Jeho ruku zdobí 5 prstenů pro vítěze Stanley Cupu a na kontě má 1 353 bodů. Ale popořadě. Zatímco ve svých prvních letech sbíral rodák z Québecu zkušenosti a nebyl hlavním tahounem celku, od ročníku 1974-75 definitivně prorazil díky 119 bodům mezi hvězdy celé ligy. Od anglicky mluvící části fanoušků si vysloužil přezdívku 'Flower', od frankofonních zase 'le Démon Blond' (blonďatý démon).

Druhá polovina 70. let patřila jednoznačně Habs, kteří vyhráli 4 poháry v řadě. Hvězdy jako již zmiňovaný LaFleur, Steve Shutt, Serge Savard či Larry Robinson vedl z lavičky nejúspěšnější kouč dějin NHL Scotty Bowman. Takovou sestavu nesložil ani zdaleka žádný soupeř a právě tým z let 1976-1979 je dodnes považován za nejlepší celek, který kdy v NHL hrál.

Poslední dva poháry (1980-1993)

S příchodem 80. let ukončila kariéru celá řada opor a červeno-modrým chvíli trvalo dostat se zpět na vrchol. Díky tomu přišly do týmu nové opory jako Mats Naslund, Bobby Smith či Patrick Roy, které táhly tým za Stanley Cupem 1986. O tři roky později se Habs do finále vrátili a stejně jako v sezoně 1985-86 narazili na Calgary Flames. Tentokráte však mělo finále opačný výsledek a Plameny se staly jediným hostujícím celkem, který kdy slavil Stanley Cup na ledě legendární haly Forum.

Na svůj 24. a zatím poslední Stanley Cup si museli fandové počkat až do roku 1993. Gólman Patrick Roy se stal hrdinou vyřazovacích bojů, Canadiens ale ve druhém zápasu urazili hokejové bohy, když nechali necelé 2 minuty před koncem přeměřit zahnutí čepele Marty McSorleyho z Kings. Rozhodčí následně zjistili, že McSorley porušil pravidla a vyloučili ho. Díky následné přesilovce Habs vyrovnali, vyhráli v prodloužení, srovnali krok v sérii a tu nakonec vyhráli 4-1 na zápasy.

Royův dramatický odchod a nový začátek (1994-2008)

Velmi důležitý den pro běh dějin přišel 2. prosince 1995. Montréal prohrál doma s Detroitem vysoko 1:11, na čemž by nebylo nic tak zvláštního. Když byl ale naštvaný Patrick Roy odvolán z brány až po 9. inkasované brance, přišel k hlavnímu kouči Treblayovi se slovy toto byl můj poslední zápas za Canadiens. O několik dní později byl vyměněn do Colorada za brankáře Jocelyna Thibaulta a útočníky Martina Ručinského a Andreie Kovalenka. Zatímco Avalanche zažili řadu let úspěchů se dvěma Stanley Cupy, Montréal rozhodně radostí neskákal a skončila jeho série zisku poháru v každé dekádě, kterou drželi od 10. let 20. století.

Následujícího roku se Habs přestěhovali do nové Molson Centre (dnes Bell Centre) a opustili tak své Montreal Forum, v němž hráli od roku 1924. Týmu se ale stále nedařilo. A co víc, hrozily kvůli slabému kanadskému dolaru existenční problémy. Všechny spekulace se nakonec ukázaly jako liché a roku 2001 byli Habs prodáni George N. Gillett Juniorovi (resp. 80,1% klubu, zbytek zůstal Molsonům), který se zároveň stal majitelem Bell Centre.

Návrat Molsonů (2009-současnost)

Na 100. výročí založení klubu spadla organizace opět do klína rodině Molsonů a očekávání byla vysoká. Bohužel, i přes pravidelnou kvalifikaci do play off stále úspěchy nepřicházely. Tím největším byl v povýlukové NHL doposud ročník 2013-14, kdy Habs vypadli v konferenčním finále proti New York Rangers. Jezdci měli velkou výhodu díky zranění jedničky červeno-modrých Carey Price. Následující sezonu byli považováni za černého koně, vyhráli svou divizi, avšak ve vyřazovacích bojích zas a znovu selhali.