Zlaté časy generace Pavla Datsyuka či Henrika Zetterberga jsou dávno pryč a Red Wings nyní zažívají kruté časy. V sezoně 2019-20 tým z Hockeytownu zaznamenal vůbec nejhorší bilanci od dob Atlanta Thrashers (1999-00), když ze 71 utkání vyhrál pouhých 17, poté mezi březnem a lednem neodehrál jediný zápas a nyní se opět trápí a krčí na dně divize. Na první pohled se Detroit nikam neposunul. Na ten druhý ale zjistíme, že je tato herní krize nejlepší, co mohlo hráče s okřídleným motorem na hrudi potkat. Vše začíná a končí u jejich novopečeného kapitána.

Dylan Larkin trávil dlouhé měsíce bez hokeje posilováním, se svou přítelkyní a novým štěnětem Ellie. Hokej mu jistě chyběl. Ale nestěžoval si. Ostatně jako vždy. Jen stěží byste našli hráče, kteří by na tak tragické sezoně, kterou Wings prožili v minulém ročníku, hledali pozitiva. On ano. Rodák z Waterfordu vyzdvihoval dvě výhry nad vítězi President’s Trophy Boston Bruins.

Možná i tento aspekt rozhodl o tom, že mu vedení klubu přišilo v lednu na dres kapitánské 'C'. Funkci vůdce Red Wings ale získal především díky svým herním výkonům a snaze neustále se zlepšovat. "Věřím, že je pro něj velmi důležité být platný na obou koncích kluziště. On cítí, že musí být hráčem, který dokáže být bez velké námahy užitečný v útoku a zároveň dokáže bránit jinak než ostatní špičkoví centři v lize. On musí využít svojí píli a touhu vítězit o něco více než takový Patrice Bergeron, který více spoléhá na své přirozené instinkty," mluvil pro magazín The Hockey News trenér týmu Jeff Blashill.

Nečekejte však od Larkina-kapitána nějaké velké proslovy. Na ty ho moc neužije. V posledním ročníku se stalo pouze jednou, že se čtyřiadvacetiletý Američan postavil v kabině před spoluhráče. "Loni jsme si procházeli těžkou zkouškou a nehráli jsme dobře. Proto jsem se zvednul a řekl, jak se cítím. Toto si ale můžete dovolit pouze v případě, že hrajete zodpovědně. Většinou se ale snažím se spoluhráči povídat o malých detailech, které by nám mohly pomoci, a které potřebujeme dělat. Prostě se snažím ostatní motivovat, aby se soustředili na následující zápas," vysvětluje Larkin.

Sám je v kabině týmu z Original Six již od sezony 2015-16. Na své mladé talentované spoluhráče si ale bude muset ještě chvíli počkat. Filip Hronek či Filip Zadina již v týmu jsou. Joe Veleno, Moritz Seider a Lucas Raymond ale stále rozvíjejí své schopnosti ve Švédsku. Jak je ale jeho zvykem, Larkin vidí sklenici poloplnou a čas před příchodem těchto talentů je odhodlaný vyplnit rozvojem své hry. Motivaci má přímo v týmu, konkrétně v generálním manažerovi Stevu Yzermanovi.

"Ano, chtěl bych," odpověděl na otázku The Hockey News, zda by chtěl jednou být stejně dobrým hráčem jako byl Steve Yzerman, "byl to skvělý hráč a lídr." Larkin má tedy o motivaci postaráno. Možná se mu podaří dojít na vrchol kariéry právě v době, kdy se Red Wings začnou zvedat ze dna k dalšímu Stanley Cupu. A v té době bude mít Hockeytown ve svém kapitánovi kompletního hráče zoceleného těžkými časy. Přesně takového vůdce každý vážný kandidát na Stanley Cup potřebuje.