Ve Vancouveru se hrálo poprvé v historii olympijských her na užším kluzišti severoamerického typu a oba zámořské týmy toho náležitě využily. Oba celky prohrály na tomto turnaji jediné utkání a to shodou okolností ve vzájemných zápasech. Nejprve uspěli Američané, kteří ve skupině porazili své soky z Kanady poměrem 5:3. Nakonec se ale radovali právě Kanaďané, kteří se svému soupeři pomstili v samotném finálovém utkání a zlatým gólem kapitána Sidneyho Crosbyho zvítězili 3:2 po prodloužení.

IIHF však rozhodla, že olympiáda v Soči se bude znovu hrát na kluzištích evropského typu. Ty mají na délku 60 metrů, stejně jako v Severní Americe, kde však šířka hřiště činí jen 26 metrů, zatímco v Evropě je to o čtyři metry více. Na ledě tím tedy vzniká 240 metrů čtverečních nového prostoru. „Budeme hrát proti velmi rychlým a obratným hráčům se skvělými schopnostmi při hře jeden na jednoho. Výběr našich formací může leckoho překvapit, avšak důvodem bude právě to, že prostě nemůžeme složit takové pětky, s jakými bychom normálně operovali na hřištích v Severní Americe,“ řekl Ken Hitchock, asistent trenéra Mikea Babcocka u kanadského týmu. „Hry ve Vancouvery byly velmi podobné zápasům NHL. Ale v Evropě to bude velmi odlišné, proti nám se postaví mnohem rychlejší a obratnější hráči, než proti jakým jsme kdy v životě hráli,“ dodal Hitchock.

Severoamerickým týmům bude navíc chybět další velká motivace a tou je hrát před domácím publikem. V Salt Lake City (2002) se sice rovněž hrálo na kluzištích evropských rozměrů, ale i zde se ve finále potkala Kanada a USA. Stejně tak jediná dvě vítězství Američanů na olympijských turnajích, jak první titul v roce 1960, tak památné vítězství v Lake Placid 1980, odehrály jejich týmy před vlastním publikem. Turnaje ve Vancouveru a Salt Lake City jsou tak v přímém kontrastu s těmi, které se odehrály v Naganu a Turíně. Ani v Japonsku a ani v Itálii nevybojovaly severoamerické týmy jedinou medaili, v Turíně navíc obě mužstva padla již ve čtvrtfinále.

„V NHL vám stačí dva kroky, abyste se dostali od jednoho bočního mantinelu ke druhému. Na evropských kluzištích k tomu potřebujete tři až čtyři. Může vám to připadat pouze jako detail, ale v rozhodujících momentech zápasů to může hrát klíčovou roli,“ řekl hlavní kouč kanadského celku Mike Babcock. „Není tedy pochyb, že bruslení bude patřit k rozhodujícím faktorům turnaje. Stejně tak schopnost udržet puk, protože možnost odčinit případnou minelu bude daleko těžší. Nesmíme zapomínat i na další důležitou věc a tou je správný pohyb hráčů ve středním pásmu, když má soupeř ve svém držení puk. To jsou herní aspekty, na něž se zaměříme, a podle kterých budeme vybírat sestavu,“ dodal Babcock.