Mohli být naštvaní. Nikdo by se jim nedivil. Nikdo by je neobviňoval. Predators si ale poté, co byli v šestém a rozhodujícím utkání finále Stanley Cupu ošizeni o gól a nakonec jenom sledovali Penguins, jak slaví druhý triumf v řadě, zvolili optimismus a grácii. A i když nakonec prohráli, tak už jenom tím, že předčili všechna očekávání a poradili si s nejedním jednoduchým protivníkem, jsou vlastně šampióny. Pro Nashville určitě.

Přitom Predators byli připraveni o regulérní gól. Colton Sissons totiž na začátku druhé třetiny dorazil za záda Murrayho puk, který brankářovi Penguins vypadl po střele Filipa Forsberga. Jenže rozhodčí Kevin Pollock přes Murrayho kotouč neviděl a s domněním, že ho má někde ve výstroji, zapískal. Krátce nato pak Sissons dorazil puk, jenž z pohledu kamery nikdy nezmizel z dohledu, do odkryté klece.

„Je to těžké, ale takový je sport. V každém sportu jsou lidské chyby. To se občas stává. Bohužel to nemůžeme kontrolovat. Stává se to a jsem si jistý, že ho to mrzí. Ale co můžete dělat? Nebylo to schválně,“ zhodnotil po utkání kapitán Mike Fisher. Ten se na ledě sice pochopitelně vztekal, ale po zápase už hovořil v klidu.

Kdyby Predators dali gól, mohli vyhrát a vynutit si sedmý zápas. Jenže on neplatil a po vítězném gólu Patrica Hornqvista 95 sekund před koncem jim sezóna skončila porážkou. Což je scénář, který nikdy nechcete zažít. Nota bene když vám nejprve neuznají regulérní gól a pak sami inkasujete po takové střele nestřele, která se zpoza branky odrazila od Rinneho zad do branky. Druhou gólu pak dali Penguins do prázdné branky. To není jednoduché strávit.

„Bral jsem to jako příležitost, která se naskytne jednou za život. Člověk nikdy neví, kdy dostane další možnost. Jediná věc, o které jsem přemýšlel, byl Stanley Cup. Snil jsem o tom. Hrál jsem o něj,“ řekl novinářům zklamaný Pekka Rinne.

Stejně mluvila asi největší individualita v nashvillském týmu, obránce P.K. Subban. „Když jako malý kluk sníte o tom, že pozvednete nad hlavu Stanley Cup, pak o tom jako většina z nás asi milionkrát sníte a pak se k němu dostanete takhle blízko, dva zápasy, tak to naštve.“

Poté, co pachuť porážky aspoň trochu vyprchala, ale přicházel od Predators optimismus. A není se co divit. Až na Fishera a Rinneho je všem klíčovým hráčem pod 30 a hodně z nich ještě nebylo ani 25. „Máme tak mladý tým. Myslím si, že jsme si z téhle jízdy vzali spoustu zkušeností,“ ví Subban.

Ten poté jako příklad těchto mladých hráčů zmínil Sissonse a Fredericka Gaudreaua, dva centry, kteří při absenci Ryana Johansena ukázali, co v sobě mají, a top útočníka Predators zastoupili velmi dobře. Sissons se stal hrdinou v šestém zápase finále konference. Mohl jím být i v totožném utkání o kolo později. Ale nejprve rozhodčí udělali chybu. Pak neproměnil samostatný únik. A nakonec trefil ve třetí třetině tyčku.

Nějakou tu chvíli to ještě bude Predátory hodně mrzet. V tak vyrovnané lize není nikdy snadné se slavné trofeji znovu přiblížit natolik blízko. Ale Penguins to dokázali. A Nashville má více než perspektivní tým na to, aby věděl, že rozhodně není bez šance.

Takže příští rok znova, jo?

Smashville už čeká.