Sága okolo Alexe Galchenyuka pokračuje. Zatímco Montreal v čele s generálním manažerem Marcem Bergevinem a koučem Claudem Julienem reaguje na neustávající problémy třiadvacetiletého Kanaďana v defenzivní práci jeho přesunem do čtvrté formace, na povrch vyvstává otázka, zda tato strategie může Canadiens vůbec vyjít. Proč to nezkusit opačně a dát vyloženě ofenzivnímu hráči jediný úkol - střílet góly?

Alex Galchenyuk to nemá jednoduché. Rozený centr a trojka draftu z roku 2012 se učí hrát lépe do obrany už od svého nováčkovského ročníku a kvůli nepříliš pozitivním výkonům se už Galchenyuk často ocitá na křídle, protože mu trenéři nevěří natolik, aby mu dali větší roli v týmu, pokud nebude umět hrát dozadu. Americký útočník sice svými ofenzivními statistikami ukazuje, že góly dávat umí (v sezóně 2015/16 dal 30 branek a loni zažil parádní vstup do základní části), ale defenzivně to často hoří.

To ostatně potvrdil i nedávný zápas proti Chicagu, kdy Galchenyuk několikrát ztratil puk, špatně nahrál či nebyl aktivní při bekčekingu. Na to Canadiens reagovali jeho přesunem do čtvrté formace, a na dalším tréninku tak nastupoval vedle Torreyho Mitchella a Aleše Hemského.

Co když ale Galchenyuk zkrátka není typ hráče, ze kterého lze udělat defenzivního specialistu - zkrátka druhého Jonathana Toewse, Patrice Bergerona či Anžeho Kopitara? Pokud to tak skutečně je, a že tomu neustálé neúspěchy nasvědčují, možná že je na čase změnit taktiku. Není lepší využít jeho ofenzivního talentu a udělat z něj hráče, kterých Montreal příliš nemá - totiž střelce?

Vždyť hráčů, kteří nepatří mezi všestranné, je v NHL dost a mnoho z nich přitom zastává velmi důležité role. Chce snad někdo po Patriku Lainem, aby hlídal nejlepší střelce soupeře? Ne. Jsou trenéři v San Jose naštvaní, že Marc-Edouard Vlasic nedává góly? Taky ne. Oba dva zkrátka dělají svoji jednu jasně danou práci. Tak proč Montreal nenechá Galchenyuka vytvářet góly a černou defenzivní práci rozdělí ostatním, kterým to jde lépe?

Co však už vůbec nechápu, je to, jakým způsobem Canadiens na Galchenyukovu špatnou hru odpověděli. Je skutečně odpověď na to, že Montreal nastřílel ve čtyřech zápasech stejně gólů, kolik stihl za stejnou porci utkání newyorský Mika Zibanejad, poslat svého druhého nejlepšího střelce za posledních šest sezón do čtvrtého útoku? Nebylo by lepší zkusit pozitivní přístup a dát mu šanci v prvním supersilném útoku vedle Drouina a Paciorettyho?

Dokonce i statistiky ukazují, že Galchenyuk je ofenzivní hráč. Jak upozorňuje novinář Matt Larkin ze zámořského časopisu The Hockey News, podle serveru corsica.hockey má Galchenyuk pátou nejlepší Corsi For statistiku při hře 5 na 5 ze všech útočníků Canadiens, kteří za poslední tři sezóny odehráli alespoň 1000 minut, a když vyřadíte Alexandera Radulova, nyní hráče Dallasu, je Galchenyuk dokonce čtvrtý. Pohled na samou defenzivní statistiku ale bije do očí: Corsi Against při hře 5 na 5 ho totiž z 15 forvardů Habs s požadovaným časem na ledě řadí na druhou nejhorší pozici. Jinak řečeno: když je Galchenyuk na ledě, brankář soupeře čelí spoustě střel, ale i gólman Habs se musí pořádně činit. I tak však poměr střel pořád mluví ve prospěch Canadiens.

Galchenyukův celkový příspěvek na hře Canadiens je pozitivní a statistiky ho jednoznačně řadí do prvních dvou formací. Z toho vyplývá, že Montreal by místo neustálých manévrů a stížností ohledně jeho defenzivní hry měl Galchenyukovi dopřát co nejvíce ofenzivních příležitostí a pak se jen dívat, jak je proměňuje v góly a asistence. Defenzivní práci ať odvede někdo jiný.

Pokud ho Canadiens skutečně chtějí na pozici defenzivního centra za každou cenu, ale už rezignovali a nechtějí se dál trápit, nic to na situaci nemění. Chce-li ho Bergevin vyměnit, budiž, ale lepší výkladní skříní pro potenciální zájemce bude spí první útok a ne plac ve čtvrtém útoku s minimálním ice-timem, nemyslíš, Marcu?

Canadiens už nemají co ztratit a přesun Galchenyuka do prvního útoku nyní musí být jejich prioritou, ať už to celé dopadne jakkoli.