Do ostrého zápasu zasáhl naposledy před více než patnácti měsíci, definitivní verdikt však padl až dnes na tiskové konferenci v Calgary. Jarome Iginla, nejjasnější z Plamenů, se loučí.

Do juniorské Western Hockey League naskočil rodák z Edmontonu již v šestnácti letech v dresu Kamloops Blazers. V prvních dvou ročnících vybojoval s Blazers Memorial Cup, nejcennější juniorskou trofej, čímž si zajistil vstupenku mezi nejžádanější mladíky nadcházejícího draftu. Na řadu přišel jako jedenáctý v pořadí, kdy si přes hlavu přetáhl dres s hvězdou ve znaku. V organizaci Dallas Stars se však dlouho neohřál. Už v prosinci roku 1995 putoval výměnou do Calgary Flames za trucujícího kapitána Plamenů Joea Nieuwendyka.

Na přelomu roku se účastnil s kanadskou reprezentací šampionátu do dvaceti let, kde se stal nejužitečnějším a nejproduktivnějším hráčem turnaje s dvanácti body. V poslední juniorské sezoně za Kamloops bodově explodoval, když zapsal 136 bodů. Po vyřazení z play off se okamžitě připojil k prvnímu týmu Plamenů, který se chystal na pohárové boje. V sérii prvního kola s Chicagem nastoupil do dvou duelů, ve kterých zaznamenal dva body za gól a nahrávku.

V první kompletní sezoně v Calgary zaznamenal 50 bodů, za což byl nominován na Calder Trophy pro nejlepšího nováčka a uveden do all-star teamu nováčků. Calder Trophy mu nakonec unikla, když více hlasů získal nadějný obránce Islanders Bryan Berard. Po sezoně si spravil chuť jako nejmladší člen kanadského národního týmu zlatou medailí z mistrovství světa.

V Calgary se postupně začal profilovat ve spolehlivého tahouna týmu. Skutečnou superstar ligy se stal v sezoně 2001-02, když s 96 body vyhrál tabulku produktivity a střeleckou soutěž. K trofejím Arta Rosse a Maurice Richarda přidal ještě Lester B. Pearson Award, trofej pro nejlepšího hokejistu, o jejímž vítězi hlasují samotní hráči. Hart Memorial Trophy unikla Iginlovi doslova o vlásek. Předzvěstí těchto úspěchů na konci sezony bylo vybojování zlatých medailí na olympijských hrách v Salt Lake City s kanadskou reprezentací. Týmové úspěchy v lize však dlouho nepřicházely, když se Flames sedmkrát v řadě nepodívali do pohárové části sezony.

Vše se změnilo před ročníkem 2003-04. Na dresu bojovníka s nigerijským původem se objevilo ještě jedno “C”, to kapitánské. Iginla se opět zařadil mezi nejlepší borce NHL a podruhé v kariéře ovládl tabulku střelců, na což stačilo 41 přesných zářezů. O prvenství se však podělil s ruským mladíkem Iljou Kovalčukem a naděnou kanadskou hvězdičkou Rickem Nashem. Dařilo se také klubu jako celku. Po letech strádání se fanoušci v Calgary mohli těšit na souboje play off. Tam se houževnatá parta okolo bojovníka Iginly nadechla k neskutečné jízdě, které učinili přítrž až ve finále nadupané Blesky z Tampy.

V dalších letech se Plameny staly pravidelnými účastníky nadstavbové části, ale nikdy se nepodívaly dál než do prvního kola. Iginla postupně stoupal klubovými historickými statistikami. Nejprve v listopadu 2007 se stal hráčem, který nejvíckrát v historii vyjel na led s hořícím logem na hrudi, následně se v březnu 2008 stal nejčastěji skórujícím Plamenem. Na konci ročníku byl potřetí a opět neúspěšně nominován na Hart Memorial Trophy. Nejproduktivnějším borcem v historii organizace se stal v březnu 2009 v zápase s Tampou.

Od konce prvního desetiletí nového milénia začala organizace Flames opět herně strádat i přes to, že Iginla si držel úroveň své hry na obvyklé hranici. Začalo se však čím dál častěji spekulovat o výměně calgarského kapitána, což se stalo skutečností při uzávěrce přestupů 2013. Díky položce ve smlouvě si mohl vybírat ze čtyř destinací místo svého dalšího působiště. Nad Chicagem, Los Angeles a Bostonem zvítězil v rozhodování Pittsburgh, díky možnosti si zahrát se Sidneym Crosbym a Jevgenijem Malkinem v jednom týmu. Ve finále konference se Pittsburgh střetl právě s Bruins, což byla pro hráče Bostonu, zejména Milana Lucice, motivace navíc, aby dokázali Iginlovi, že se ohromně zmýlil, když si při přestupu nevybral Medvědy. Pocit zadostiučinění pocítila parta z Bostonu, když v sérii sfoukla Tučňáky ve čtyřech zápasech.

Po sezoně podepsal coby volný hráč, v duchu rčení “Když je nemůžeš porazit, přidej se k nim”, roční smlouvu s Bostonem Bruins, kde vytvořil úderné komando s Milanem Lucicem a Davidem Krejčím. Po skončení sezony si prodloužení kontraktu v Bostonu nemohli dovolit kvůli malému prostoru pod platovým stropem. Iggy se po roce opět stěhoval o dům dál. Následující tři roky chtěl spojit s klubem Colorado Avalanche.

Strádajícímu týmu nedokázal pomoci ani veterán Iginla, jehož produktivita rok od roku klesala. Přesto v roce 2016 dokázal překonat hranici 600 branek a 1500 zápasů v NHL. Po dvou letech neúspěchu, kdy Lavinám sezona skončila už po základní části, ho ve třetím roce zavála uzávěrka přestupů do Los Angeles. Věřil, že v černém dresu s korunou si může splnit svůj sen. Králové se však do bojů o pohár také neprobojovali.

Začátkem další sezony se podrobil operaci kyčle a doufal v poslední nabídku zaměstnání v nejlepší lize světa. Ta však nakonec nepřišla a jednačtyřicetiletý sympaťák se nadobro loučí.

Jarome, jehož rodiče jsou nigerijský přistěhovalec Adekunle “Elvis” Iginla a učitelka hudební nauky Susan, odehrál v National Hockey League dvacet sezon, během kterých odehrál 1554 zápasů, vsítil 625 gólů a zaznamenal rovných 1300 bodů. Stal se sedmým hráčem v historii ligy, jenž dokázal nastřílet minimálně třicet branek v jedenácti ročnících v řadě. Jednou získal Art Ross Trophy, Lester B. Pearson Trophy, King Clancy Memorial Trophy, Mark Messier Leadership Award, NHL Foundation Player Award, dvakrát Maurice Richard Trophy a třikrát byl zvolen do prvního all-star teamu sezony. Na mezinárodním poli má ve sbírce zlaté medaile z juniorského i seniorského mistrovství světa, olympijských her a Světového poháru.

Z ligy tak odchází jeden z nejlepších power-forvardů posledních dvou dekád.