Jen málokdo si ve spojení s Pittsburgh Penguins nevybaví úspěchy, kterých tento klub dosáhl. Téměř nikdo však nepomyslí na trnitou a dlouhou cestu, jenž k těmto triumfům vedla. Vydejme se po ní znovu a odhalme bohatou a spletitou historii jedné z nejúspěšnějších organizací hokejového světa.

Penguins proti všem (1992-1993)

Před zahájením ročníku 1991-92 byla kouči Johnsonovi diagnostikována rakovina mozku, které o několik měsíců později podlehl. Tučňáci uctili památku svého zesnulého lodivoda nášivkou na levé paži svých dresů a otěže nad Penguins tak přebral legendární Scotty Bowman, který s téměř nezměněnou sestavou (tým z tahounů opustili Coffey a Recchi, jenž byli nahrazeni Rickem Tocchtem) opět dokráčel na vrchol, když Pens ve finále porazili Chicago Blackhawks 4-0 na zápasy, přičemž první střetnutí otáčeli ze stavu 1:4 na konečných 5:4. Na motivy této série byl natočen film Náhlá smrt.

Tučňáci uctili památku kouče Johnsona nášivkou na levé paži svých dresů. pic.twitter.com/vj33QoGtlO

— NHLportal (@LportalNh) January 7, 2019

Sezona 1992-93 přinesla skvělé výkony celého týmu, Mario Lemieux byl ale nucen vynechat část ročníku kvůli diagnostikované Hodgkinově chorobě. Léčba šla naštěstí rychle a Super Mario byl za dva měsíce zpět na ledě. I přes vynechání 22 utkání získal se 160 body Art Ross Trophy. Penguins poté ulovili President's Trophy pro nejlepší celek základní části, byli ale překvapivě vyřazeni po sedmizápasové bitvě s New York Islanders hned v prvním kole.

Éra Jaromíra Jágra (1994-2001)

Zatímco Lemieuxe stále více trápily zdravotní trable se zády, přebíral pomalu otěže nad sebevědomým celkem Jaromír Jágr. Tým krom této zmíněné dvojice táhli Alexei Kovalev, Martin Straka, Aleksey Morozov, Robert Lang, Petr Nedvěd, Sergei Zubov, Darius Kasparaitis a Kevin Hatcher. I přes velké změny v sestavě zůstávali Pens konkurenceschopní a roku 1996 dokráčeli až do finále konference, kde však i přes všechna očekávání nestačili na Florida Panthers. Od té chvíle přišel zlom a černo-žlutí se opět začali zmítat v existenčních problémech, které později vedly i k úpadku hernímu. Celek z Pensylvánie vlastně zachránila dvojice Jágr-Lemieux. Zatímco první jmenovaný roku 1998 svým důležitým gólem zachránil klub od stěhování do Kansasu, Lemieux, v té době již nehrající, celou organizaci (spolu se svým obchodním partnerem Ronaldem Burklem) koupil.

Když se Mario roku 2001 vrátil na led, aby ho jeho malý syn na vlastní oči viděl hrát, nalil tento krok na tým živou vodu a ten se ještě jednou vzmohl na velkou jízdu vyřazovacími boji, která skončila ve finále konference.

V létě onoho roku musel být kvůli finanční tísni poslán za velice nevýhodnou protihodnotu Jágr do Washingtonu a nastalo několik hubených let, v nichž fanoušky těšila na ledě pouze přítomnost nejlepšího hráče jejich dějin.

Nová naděje a třetí Stanley Cup (2003-2009)

Nízká postavení v tabulce však přinesla okolo výluky vysoké volby v draftu a s nimi Marca-André Fleuryho, Evgeni Malkina, Jordana Staala a především Sidney Crosbyho. Právě tato čtveřice způsobila, že se o Pittsburghu opět začalo mluvit jako o nadějném mladém celku, který měl jednou vyhrát Stanley Cup. Tím rokem se nakonec stalo léto páně 2009. O sezonu dříve se Pens dokázali probojovat také do finále, ztroskotali ale na Detroitu, kterému se nakonec následující rok pomstili poté, co přešli přes Philadelphii, Wahsington Capitals (tato série je stále považována za jednu z nejlepších v dějinách NHL, jelikož jsme viděli souboj Ovechkina a Crosbyho na vrcholu slávy) a Carolinu Hurricanes (v ní táhl Pens Evgeni Malkin).

Když Tučňáci prohráli první dva duely s celkovým skóre 0:7, málokdo věřil v obrat. Ten ale ze strany černo-zlatých přišel se vší parádou a v sedmém rozhodujícím klání se stali hrdiny Max Talbot, který vstřelil při triumfu 2:1 obě branky, a Marc-André Fleury.

Obhajoba Stanley Cupu (2010-současnost)

I další roky patřili Pens k největším favoritům na zisk poháru, jejich naděje se ale vždy rozplynuly velmi rychle a nedokázali překonat nástrahy druhého kola. Musela tedy přijít změna a na postu generálního manažera vystřídal Raye Shera zkušený Jim Rutherford. Ten začal pomalu skládat okolo Malkina s Crosbym vítězný tým, do něhož přišli takoví hráči jako Jake Guentzel, Matt Murray, Conor Sheary či Phil Kessel. Na lavičce nahradil nevýrazného Mikea Johnstona do té doby trenér farmy Mike Sullivan. A Penguins se stali prvními obhájci Stanley Cupu za posledních 20 let.