Za posledních deset sezón předčilo Chicago všechny soupeře v lize třikrát a parta kolem kouče Quennevilla a kapitána Toewse platila v první polovině končící dekády za pravděpodobně nejsilnější mužstvo celé NHL. Ještě v ročníku 2016/17 Blackhawks získali v základní části úctyhodných 109 bodů a vyhráli celou divizi, ovšem od té doby šla jejich forma strmě dolů a do vyřazovacích bojů se již nedostali. Probíhající ročník navíc napovídá tomu, že změna k lepšímu je poměrně daleko.

Joel Quenneville byl jedním ze symbolů nejúspěšnější éry v dějinách celku z amerického Illinois. Hlavním koučem byl jmenovaný před začátkem sezóny 2008/09 a hned v té další dovedl Chicago na samotný vrchol hokejového světa, když vybojoval první Stanley Cup pro klub od roku 1961. Ovšem i tohoto muže nakonec semlela nucená přestavba kádru, když byl v průběhu minulého ročníku odvolaný a následně se přesunul na lavičku Floridy Panthers, kde letos nadějně bojuje o pozice v play off. Nahradil ho mladý Jeremy Colliton, na kterého i po roce ve funkci čeká ještě velká spousta práce.

Po 34 odehraných zápasech se tým okolo hvězdného Patricka Kanea krčí se 32 body na předposledním místě celé konference, přičemž na záda se mu dívají pouze v krizi se zmítající LA Kings, kteří mají o bod méně. Chicago má navíc na kontě pouze devět výher v základní hrací době, což je nejméně z celé ligy po Columbusu, New Jersey a Detroitu (8). Kdysi obávaná ofenziva momentálně platí za třetí nejhorší v celé konferenci (94 branek), přičemž situaci nezachraňuje ani obrana, jenž inkasuje relativně vysoký počet gólů (110, nejhorší Detroit lovil puk ze své sítě 136krát).

V čem tkví ofenzivní problémy?

Jonathan Toews a Patrick Kane bez pochyb patří k tomu nejlepšímu, co tato dekáda nabídla a i dnes by v takřka každém týmu hráli v prvních dvou formacích. Ovšem i oni stárnou. A speciálně na Kaneovi jsou Blackhawks závislí až nezdravě. Letos se totiž brankou či asistencí podílel na 40 gólech (18+22), což činí 42,6 % podíl na všech úspěšných střeleckých pokusech celého týmu! Pro porovnání, tahoun Detroitu Mantha (který ovšem 8 zápasů vynechal vinou zranění) přispěl „pouze“ 31,6 % a viditelně nad Kanem je v této statistice pouze duo McDavid - Draisaitl, kteří se podíleli na 53,8% a 52,8% gólů svého celku.

Nad 15 bodů se v kádru Chicaga dostali pouze dva borci, kterým je méně než 27 let - Alex DeBrincat (8+16) a Dylan Strome (7+16). Kromě nich už větší bodové zisky zaznamenali jen zkušení Kane (18+22), Toews (7+17) a Saad (11+8). Bodový příspěvek obránců je také špatný, když nejlépe bodující Erik Gustafsson má pouze 13 kanadských bodů. Kromě něj už se žádný bek nedostal ani na dostřel desetibodové hranici. Kaneovi i Toewsovi je 31 let a přestože ještě mohou několik sezón odehrát na vysoké úrovni, jejich výkonnost se pravděpodobně bude snižovat. Pokud tedy Chicago nenajde jiné hráče, na které naložit větší zodpovědnost, produkce celého týmu bude upadat společně s jeho tahouny.

V gólmanech problém není

Chicago je týmem, který nemá jasně určenou jedničku, přičemž ani jeden z brankářů výrazně nepropadá. Robin Lehner si drží velice solidní úspěšnost 92,39 %, zatímco jeho kolega Corey Crawford je o něco níže, na 90,82 %. Zarážející je ovšem statistika, která vypovídá o vytíženosti maskovaných mužů. Blackhawks jsou totiž týmem, který svým soupeřům umožnil nejvíce střeleckých pokusů v rámci celé ligy. Na jejich bránu mířilo 1197 střel (druzí Rangers jich dovolili o 67 méně) a to činí průměr 36,27 na zápas. To pro brankáře představuje neskutečnou porci práce a není překvapením, že Blackhawks inkasují poměrně velké množství branek, přestože statistiky jejich brankářů nejdou pod 90 %.

Na druhou stranu, pohled na složení obrany Chicaga dává celkem jasnou odpověď na otázku, proč tomu tak je. Keith Duncan a Brent Seabrook již mají to nejlepší dávno za sebou (36 a 34 let) a kromě nich obrana nemá žádné velké jméno. Snad pouze Calvin de Haan platí v rámci ligy za nadprůměrného beka, ale ten je momentálně zraněný a obranná vozba Blackhawks se musí obejít bez něj. I díky tomu pravidelně nastupují borci jako Koekkoek, Maatta nebo Murphy, kteří by v jiných týmech pravděpodobně byli na pomezí třetího obranného páru a farmy.

Špatná vhazování, podprůměrné přesilovky

Pouze jeden z hráčů Chicaga se může chlubit úspěšností na vhazování převyšující 50% - je jím Jonathan Toews s 56,7 %. Za ním je velká mezera, když se na druhém místě s odstupem více než 6 % nachází Čech Kampf (49,5%). Kromě něj se navíc nikdo nedostane nad 48% a i proti jsou Blackhawks devátým nejhorším týmem na buly v rámci celé NHL, když jejich celková úspěšnost činí 49,4 %. Nejhorší Buffalo má dokonce pouze 45,6 %, na opačném pólu statistik poté jsou hráči Philadelphie, kteří se pyšní parádními 54,2 %. Tento nedostatek se může zdát jako malichernost, ale ve vypjatých a vyrovnaných momentech je síla na vhazování něčím, co může jakémukoliv týmu výrazně usnadnit situaci.

Zatímco oslabení jsou v podání Collitonova týmu ligově průměrná (19. místo), přesilovky spadají spíše do kategorie těch méně efektivních. Chicago se řadí na 24. místo v celé NHL s úspěšností 16,6 %. I trápící Columbus (17,3 %) je na tom o něco lépe a pokud o vhazováních platí, že mohou měnit osudy zápasů, o hře speciálních formací to platí dvojnásob. Například Edmonton má poměr využití početních výhod více než dvakrát tak vysoký (32,3 %) a přestože tento případ je extrémní a těžko udržitelný, s Kanem v sestavě by procenta měla být o něco vyšší. Na druhou stranu, případ Ottawy (10,4 %) ukazuje, že v lize jsou na tom některé týmy ještě výrazně hůře.

Jakým směrem se vydat?

Přestože výsledky Chicaga nejsou optimální již třetí sezónu v řadě, přestavba je stále na samotném počátku. Tým má díky akvizicím Kirbyho Dacha, Dominika Kubalíka nebo Dylana Stromea ve svých řadách několik talentovaných hráčů, na kterých lze do budoucna stavět, přesto situace ale není růžová. Lze očekávat, že Blackhawks se umístí na jedné z posledních konferenčních příček a tudíž budou mít vysokou volbu v následujícím draftu, což by mohlo tým pomoci připravit na nevyhnutelné období po Kaneovi a Toewsovi.

Není na co čekat a jelikož tato sezóna je realisticky z pohledu postupu do play off ztracená, je třeba dávat více šancí mladším hráčům. Tento krok sice pravděpodobně ještě zhorší momentální výsledky, ale může zkrátit čekání na další účast ve vyřazovacích bojích. I tak ale může jít o půst, který bude trvat podstatnou část následující dekády, tudíž pro všechny příznivce Blackhawks bude nutné se obrnit trpělivostí. Nově vznikající tým a trenérský štáb ji budou potřebovat více než cokoliv jiného.

Autor: Ondřej Hradecký